Až dodnes jsem si myslel, že si chalupy pořizují slušní lidé, ti nejsnášenlivější z našinců. Protože znáte to, pokud to znáte. Takoví ti pantátové, kteří se ryjí v zahrádce, pak něco poopraví na své nemovitosti a nakonec se několikrát denně zastaví i u plotu, aby prohodili aspoň pár slov se sousedem nebo někým z kolemjdoucích. Dosud jsem neznal ani jediného nevrlého sobce, který by se na svém pozemku zabejčil a kazil ostatním náladu, který by ostatním nepřál prožívat spokojené dny. Který by si pořídil svůj domek se zahradou a systematicky bránil tomu, aby si bydlení v zahradě pořídili i jiní.

Jenže pak jsem se nad tím trochu hlouběji zamyslel a dospěl jsem k poznání, že jsou ti chalupáři vlastně docela jiní. Že jsou to učinění sobci, kterým jde jen o jejich blaho a o nic jiného.

Že se vám to nezdá? Věřím, také by se mi to dosud nezdálo. Ale je tomu opravdu tak. Zatímco si chalupáři pořizují nějakou tu nemovitost, nejlépe se zahradou, na venkově, jiným to až neskutečně často nepřejí, jiným toto právo vysloveně upírají.

Představte si takového průměrného chlapa-chalupáře. Jde posekat trávu na své loučce. Rozjede se se sekačkou, ovšem za chvíli zastaví, aby zašlapal hromádku hlíny, jež mu brání v pokračování. Tedy krtinu. Zadupe ji do země a seká dál. Dokud nenarazí na další krtinu, kterou čeká stejný osud. Plus možná i nějaké to zaklení, protože se krtiny nepěkně podepisují na vzhledu takového trávníku.

Pak je konečně posečeno. A je na čase, aby chalupář došel vyplít záhony. Nebo tak možná učiní spíše chalupářka, ale to je teď jedno, protože ta není lepší. Vytrhává plevel ze záhonků a proklíná krtky, kteří na něm nadělali ty ohyzdné krtiny. A tyto důsledně zamačkává zpět do země. Protože záhon s nimi není hezký a nejednou to škodí i rostlinkám, které jsou krtinou vytlačeny.