Na první pohled se tyto dva pojmy mohou zdá jako dvě téměř neslučitelné věci. Existují však i cesty, kterými mohou tyto dvě podstaty procházet společně. Obě tyto slova mají stejný začátek, a to slovo eko, které pochází původně z řečtiny, v původním znění oikos, což znamená dům. Od slova nomos je pak odvozen název nomie označující zákon, pod pojmem logie se pak skrývá nauka či věda.

Dokonce existuje i označení ekologická ekonomie, ta zkoumá myšlené i reálné spojitosti mezi těmito dvěma obory. Není však radno si ji splést s enviromentální ekologií, která vychází z jiných kořenů této vědy.

Nutné je pro úplnost dodat, že vědní obor ekologie, který spadá pod biologii, neznamená pouze ochranu přírody. Jejím hlavním polem působnosti je studování vztahů mezi jednotlivými jedinci v přírodě, mezi jejich populací a neživou přírodou a v neposlední řadě i mezi přírodou a lidmi. Ta se nazývá antropoekologie a představuje právě to, co si pod tímto pojmem představí většina populace.

V dnešním světě je málo komerčních firem, jejichž prioritou by bylo zachování přírody před vlastními profity. Společnosti si ale pomalu začínají uvědomovat, že ekologické myšlení je v dnešní době důležité pro to, aby si udrželi zákazníky. Zákazníci pomalu ale jistě začínají věnovat větší pozornost informacím o ekologickém statusu produktů. Této změně v poptávce se přirozené nabídka musí přizpůsobit.

Bohužel co se na první pohled může zdát ekologické takové doopravdy nemusí být. Zajímavý je příklad s biopotravinami. Například pěstování biojablek mnohem méně zatěžuje přírodu. Používáni různých pesticidů a hnojiv je omezené, nesmí se používat genetické modifikace, nedochází k devastování půdy a ničení celé krajiny. Problémem však je, že tyto produkty cestují tisíce kilometrů za cílovým zákazníkem například z Jižní Ameriky do Evropy. Emise z dopravních letadel pak způsobují mnohem větší škody, než kterým bylo zabráněno ekologickým postupem při pěstování.