Ruční výroba je většinou více oceňována nežli výroba strojová. Zejména, pokud se jedná o umělecká díla. Ta se ale v podstatě asi průmyslově vytvořit nedají. I když, kdo ví.

• Třeba nám jednou nebudou obrazy malovat umělci – lidé, ale umělci – roboti.
  • Doufejme, že k tomu nikdy nedojde.

Na obrazech, sochách, tapisériích, gobelínech a dalších dílech, která musejí být vytvořena pouze rukama, je právě důležitý ten nenapodobitelný pel, který tam každý umělec zanechá.

• Je ovšem pravda, že zmíněné gobelíny nevznikají pouze za pomoci rukou, ale jsou k tomu zapotřebí i různé další pomůcky.

Jednou z technik, která se pro výrobu kvalitních a umělecky ztvárněných gobelínů používá, je ta, která se dochovala ze středověku a spočívá v ručním tkaní na horizontálních nebo vertikálních stavech pomocí útkového rypsu. Při této technice se dá využít melírování, které vytvoří dojem pastelového obrazu. Podle různých výtvarných návrhů a designů vznikají hladké kilimové koberce rypsovou technikou. Tyto koberce se tkají na horizontálních nebo vertikálních gobelínových stavech. Designy, které jsou považovány za jednodušší, jsou vytvářeny ručním vázáním na vertikálních ručních stavech bez mechanického přírazu.

Krása, která přišla z Francie

Zajímavé je, proč se vlastně používají dva názvy, když gobelín je i tapisérie. Je to z toho důvodu, že ne každá tapisérie je gobelínem.

• Tapisérie je totiž umělecké dílo, které je závěsným obrazem.

Samotné slovo „gobelín“ je odvozeno od místního názvu jedné z nejstarších manufaktur, kterou vlastnila francouzská rodina Gobelinů. Tuto dílnu můžete dodnes najít v Paříži u stanice metra s nečekaným názvem – stanice Les Gobelins.

• Toto starověké umění nezaniklo díky jedné záležitosti.
• Velký rozvoj totiž zaznamenalo ve středověku, kdy si šlechta snažila tímto způsobem zateplit studené interiéry svých hradů.